K tomuto článku mě inspirovala přednáška v rámci jednoho výcviku, kdy jsme měly spolu s ostatními účastnicemi říct, co nás samotné překvapilo na našem vlastním šestinedělí. A bylo to, jako protrhnout přehradu. Těch věcí bylo totiž milión.
Příprava na porod a šestinedělí
Mnoho žen se na těhotenství, porod, šestinedělí a mateřství nepřipraví nijak. Kusé informace pochytávají tak nějak v éteru a mají za to, že příprava na kurzu je zbytečnost. Porodila každá, ony porodí také. A je to tak. I bez přípravného kurzu lze dítě porodit. Rozdíl je však v tom, že když se žena na to všechno připraví, bude vědět, co čekat. Bude vědět, co chce a nechce, získá nástroje a informace, aby se mohla dobře rozhodovat. Když se budou dít nepříjemné věci, vzpomene si, že už o tom vlastně někdy slyšela, a že je to běžné. Případně bude vědět, co dělat pro to, aby se věci vyřešily, nebo aby jí bylo lépe. Rozdíl tedy není ve výsledku – miminko se narodí tak jako tak. Rozdíl je v kvalitě toho prožitku. Připravovat se samozřejmě nemusíte pouze na kurzu, jsou i další cesty. Kurz vám ale přinese mnoho ucelených informací pohromadě, což je pohodlné a výhodné. A co nás tedy na šestinedělí překvapilo, zaskočilo či udivilo?
Ráda s vámi budu sdílet, co jsme sdílely i naživo. Třeba proto, abyste na to vy byly připravenější, než jsme byly my. Řešily jsme:
→ Očistky.
Intenzita poporodního krvácení. To, že to někdy trvá krátce, a jindy dlouho. Že to někdy na chvíli skončí, a pak to zase přijde. Že někdy odcházejí krevní sraženiny, které mohou vypadat třeba jako hrouda rosolu nebo kus jater.
→ Zavinování dělohy.
Že po prvním porodu o zavinování mnohdy až tak moc nevíte, ale po těch dalších můžete lézt bolestí po stropě. Především u kojení. Že ta bolest může vystřelovat až do nohou. A že je to normální.
→ Mateřská láska nenaskočí automaticky.
Někdo se zamiluje do miminka okamžitě, a někdo ne. Je úplně běžné, že na začátku toho třeba moc necítíte. Mohou se objevovat trýznivé myšlenky, protože nevíme, že tohle prožívá obrovská spousta žen. Takže klid! Láska může přicházet i postupně, v průběhu dnů a týdnů, a neznamená to, že je s vámi cokoliv v nepořádku. Nejste špatná máma.
→ Kojení.
Že to může jít úplně snadno. Že to může být velmi těžké.
→ Bolest bradavek.
Že to může někdy fakt hodně bolet.
→ Psychika.
Téma na knihu. Kolísání nálad, pocity na pokraji šílenství. Euforie střídaná hrůzou. Myšlenky á la „Já to dítě vůbec neměla mít“. Myšlenky, že bychom nejradši odešly. Pocit, že láskou vybouchneme. Dojem, že to nejsme my, jsme jaksi cizí, mimo tělo, mimo vše, co jsme dosud znaly. Nápad, že nekonečně plačící dítě prostě někam položíme a půjdeme pryč, pořídíme si jiné, lepší, co nepláče. Chytáte se teď hrůzou za hlavu? Tak nebojte. Tohle všechno (a mnohem víc) řešily ženy, které jsou jinak oddané matky a své děti milují. A kdyby jim někdo řekl, že napadat je mohou i věci, které jsou tak nějak společensky nepřijatelné, bylo by jim o moc lépe.
→ Že bříško nezmizí po porodu.
Je vytahané, prázdné a celé jiné. A trvá, než se zase vrátí do původního stavu. Někdy na něm již určité změny zůstanou.
→ Po porodu nemusí přijít fyzická úleva.
Devátý měsíc těhotenství může být výzva. Těšíme se, až slehneme. A pak najednou zjišťujeme, že to není takové, jaké jsme si to malovaly. Může se nám chvíli špatně dýchat, můžeme mít fyzický pocit prázdnoty v břiše, může se nám špatně stát a máme pocit, že zkrátka nic není na svém místě. A ono není. Orgány potřebují také svůj čas na to, aby se přeskupily a vrátily tam, kam patří.
→ Náročné miminko.
Měly jsme plán a nějak jsme si to představovaly. Ale ono to možná nefunguje, miminko je náročné, nespavé a nic nezabírá a knížky nám nedávají uspokojivé odpovědi. Pouze informace o tom, že novorozence prospí 20 hodin denně. A my chceme encyklopedii hodit do krbu.
→ Jsme neviditelné.
Před porodem jsme možná byly za těhotné bohyně (anebo taky ne). Ale po porodu už nejsme vůbec. V centru dění je pouze miminko a o nás již není zájem.
→ Podpora.
Mít podporu v šestinedělí je stěžejní. Mít někoho, kdo nám uklidí, uvaří, nakoupí, pomůže nám. Nemít podporu může být mnohem těžší, než si možná představujeme.
→ Chce se nám pořád čůrat.
Zbavujeme se tekutin, které jsme v těhotenství zadržovaly.
→ Starší děti.
Starší děti mohou nová malá miminka zbožňovat. Jenže vůbec nemusí. Pro některé děti jsou mladší sourozenci vetřelci a rivalové. A my mámy nevíme, kam dřív. Koho dřív pomazlit, komu věnovat více pozornosti, jak řešit tisíc malých dennodenních událostí. Často cítíme, že se nám to nedaří moc dobře. Je to běžné, lidské, přirozené.
→ Těžké krize.
Přišla deprese, posttraumatická stresová porucha či jiná nepříjemná duševní událost. Stát se to může a pomoc existuje.
→ Každé šestinedělí je jiné.
Minule to bylo tak, předminule také, a teď je to totálně jinak.
→ Hemoroidy.
A to i po císaři. A mohou být otravné, urputné, bolavé a svědivé.
→ Poporodní zranění.
I fakt veliké zranění nemusí vůbec bolet. I menší zranění bolet může. Může se to hojit snadno, nebo se to může zanítit. Někdy se dobře nevstřebávají vstřebatelné stehy. Někdy to táhne a je to nekomfortní.
→ Samota a izolace.
Jeden z největších šoků. I když s námi chvíli doma zůstane partner (partnerka), i když třeba chodí na návštěvu příbuzná, která nám skutečně pomáhá, můžete se cítit hodně moc sama. A zvlášť v případě, kdy s vámi nikdo není. Pocit izolace dovede být zahlcující.
→ Nevyspání.
Jsou miminka, co spí dobře. Ale nevyspání s malými dětmi může být level, jaký jsme dosud nezažily.
→ Pořád něco musíme.
Odpočívat v šestinedělí je alfa omega. Ale zjistíme, že musíme s miminkem na kontrolu k pediatrovi. Pak musíme na další. Také musíme na kyčličky. A znovu. Pořád někam musíme. Je toho moc.
→ Přístup zdravotníků.
Je to o lidech. Na oddělení šestinedělí v porodnici pracují andělé i vyhořelé duše. Po domácím porodu můžete mít problém najít pediatra, který vás přijme do péče, i když je to protizákonné. Divit se možná budete často, co všechno je vůbec možné.
→ Nárůst energie, euforie.
I tak se v šestinedělí můžete cítit. Pokud tomu tak je, nepřestřelte to, šetřete se. Tu energii potřebujete na to, aby se vaše tělo dalo dohromady. Ne na to, abyste sezvala širou rodinu a obskakovala ji s kávou a zákusky.
→ Pocení.
Pokud jste se někdy opravdu hodně potili při nějaké chřipce, možná víte, co to znamená, že se dalo pyžamo i ždímat. Po porodu může přijít takové pocení, že se budete v letní noci třást zimou v promáčené košili, kterou budete muset co dvě hodiny vyměnit.
→ Hlad.
Veliký a neustálý, vlčí hlad. Spotřeba čokolády strmě roste.
