Porod býval ryze ženskou záležitostí. Rodilo se v kruhu žen, s porodními bábami (dnešními porodními asistentkami). Babictví bylo vysoce ceněné a porodní báby toho věděly o porodním procesu skutečně požehnaně. A najednou zveme k porodům i muže. Umíme si s tím poradit?
Současná norma
Stalo se zvykem, že muž zkrátka k porodu jde. Předpokládá se to. O to těžší pro něj může být udělat si věci po svém, pokud to tak necítí. Zvolit jinou cestu. Může mít pocit, že když k porodu nepůjde, selže jakožto muž – odvážlivec, případně jej bude okolí považovat za špatného otce. Jenže je vůbec moudré pouštět do porodního prostoru někoho, kdo tam třeba vůbec být nechce?
Nechce on, nechce ona, nebo chtějí, ale jinak
Zrození nového života provází mnoho silných emocí. Ne každý se cítí být připraven je unést. Pro muže může být velmi těžké pozorovat svoji ženu a válčit s pocitem, že jí nemůže nijak pomoct. To je ostatně dojem, který si mnoho otců od porodu odnese. Pocit, že tam nebyli nic platní. Setkali se s bolestí, s vlastní bezmocí, pocity nekontroly, selhání. Není snadné to ustát. Muži navíc mívají častěji než ženy pocit, že zvládnout musí vše sami. Kde tedy následně hovořit o tom, co prožili, kde ventilovat své emoce? Pere se to v nich, chce to ven, ale není kudy a jak.
K porodu nemusí chtít muže ani žena. Zkrátka se před ním nedovede dostatečně uvolnit, nechce, aby ji viděl v tak nestandardní chvíli. Může k tomu mít tisíc důvodů, a výsledek je zkrátka ten, že jej tam nechce.
Anebo mohou chtít, ale v trochu jiném režimu. Třeba tam chce být muž v první době porodní, a pak až ve chvíli, kdy bude miminko na světě. Anebo jakkoliv jinak.
Vše výše popsané je v pořádku. Stěžejní a jediné podstatné je to, jak to cítí ten který pár. To je ale něco, o čem je třeba hovořit, co je třeba si vzájemně říct. Upřímně mluvit o tom, jak to cítíme, a neschovávat se za normy, když s nimi vlastně vůbec nejsme v harmonii.
Pro a proti
Kladů a záporů přítomnosti otce u porodu lze najít spoustu. Na předporodním kurzu Porod hlavou a srdcem se jim budeme blíže věnovat. Z plusů jmenujme třeba podporu ženy, vytváření pocitu bezpečí, navázání vztahu s dítětem. Při porodu se totiž nerodí pouze miminko, ale i máma a táta. A pro tatínky může být zvlášť důležité svého syna nebo dceru spatřit, podržet v náručí. Do té doby pro něj přeci jen mohla být představ dítěte abstraktní, a to navzdory tomu, že viděl všechny ultrazvuky a pravidelně se nechával okopat od malých patiček řádících v břiše matky. A proč tedy vlastně ne? Různí odborníci mají různé názory. A třeba slavný porodník Michel Odent je toho názoru, že muž u porodu je spíše na překážku. Může se také stát, že kvůli nedostatečné komunikaci si rodičovský pár věci nevyjasní tak, jak je potřeba, a konflikty vzniklé na porodním sále mohou žít ještě dlouho poté, co dítě odroste z prvních dupaček.
A povzbuzení na závěr?
Pokud si přejete jít k porodu své ženy, ale máte pocit, že tam budete jen do počtu, vězte, že pouze tam být není málo. Nebo slovy německé porodní asistentky Ingeborg Stadelmann – „Být přítomen je všechno.“ (Z knihy Zdravé těhotenství, přirozený porod.)
