Nevím, jak vy, ale poslední roky si říkám, že je toho nějak hodně. Covid, války, různé tragédie. Netvrdím, že se nedějí i krásné, pozitivní věci. Naštěstí dějí a není jich málo. A projevy milosrdenství, velkorysosti, štědrosti a lidskosti nalezneme i v těch nejtemnějších časech, na těch nejnehostinnějších místech. Přesto je toho dost, co nás nějakým způsobem tlačí a stresuje. Chtělo by se říct, že nás dneska nemá co trápit, že dříve to bývalo těžší, syrovější, nebo takové a makové. Nemám podobná srovnání ráda. Každá doba s sebou něco nese. Vždy je něco, čemu musíme čelit, něco, na co jsme se nemohli nijak připravit. Nemáme to teď jednodušší ani složitější. Máme to jiné.
Jako výrazný rozdíl vnímám ale například to, jak moc jsme neustále zahlceni přemírou informací. Není snadné se odstřihnout. Někdo to řeší tak, že nemá televizi, nefunguje na sociálních sítích, internet využívá jen minimálně a účelově. Spousta z nás ale média používá běžně a až několik hodin denně se chtěně i nechtěně vystavuje neustálému přívalu informací. A to je pro psychiku a mozek něco zcela nového. To, jak dnes fungujeme, se velmi liší od toho, jak jsme byli zvyklí jakožto lidský druh fungovat celé staletí. Vyhodnocujeme tisíce informací, které reálně k ničemu nepotřebujeme. Tragédie, které jsou bolestivé samy o sobě, se násobí přemírou pozornosti a článků, které se okolo nich pokaždé vyrojí. A my se nejednou divíme, proč jsme celí nějací napjatí, vystresovaní, unavení, roztěkaní a nepozorní. Za podobnou nepohodou může stát ledasco, toto je ale jeden z velmi výrazných faktorů, který naši (ne)pohodu ovlivňuje.
Psychohygiena
Asi jste tento pojem již slyšeli. Psychohygiena. Jakási hygiena duše. Aneb jak to ze sebe všechno spláchnout pryč! Všechny ty nánosy duševní „špíny“, která na nás ulpívá. Při své klientské práci jsem ale zjistila, že ne pro každého jsou slova psychohygiena či sebepéče zcela srozumitelná. O co tedy jde? Teoreticky na tom není nic složitého. Jedná se o vědomé vytvoření prostoru, ve kterém se budete věnovat něčemu, co vás těší. Prostě si uděláte čas na to, co máte rádi. V podstatě nezáleží ani tak na obsahu, jakožto spíše na tom, aby to vyhovovalo právě vám. Univerzální recept na to není. Někdo si jde zasportovat, jiný zasněně hledí z okna se šálkem čaje. Můžete si také lepit modely vlaků, dívat se na filmy, procházet se přírodou nebo hovořit s přáteli o nesmrtelnosti chrousta. Jestli je to to pravé pro vás, zjistíte tak, že se po tom cítíte lépe.
A proč?
No právě. Proč. Dnešní doba tak trochu nahrává workoholikům a nestíhačům. Někdy se zdá, že kdo stíhá, dělá něco nějak špatně. Jako kdyby byl dnešní status úspěchu ekvivalentem pro přeplněný diář a žaludeční vřed. Může se pak zdát, že jakási sebepéče, tedy péče o sebe, je pouhá marnivost a výsada pro ty, kdo toho tolik nemají. Znám to sama. Bývá toho prostě nad hlavu a představa, že si v tom všem udělám čas na saunu s kamarádkou může být nějakým způsobem až nepříjemná. Člověk by i rád, ale … může si dovolit takto plýtvat časem? A tady je právě dobré se zastavit. A uvědomit si, že čas na odpočinek plýtváním času není. Že se jedná o čas kvalitní, dobře strávený a nezbytný k tomu, abychom mohli dobře fungovat a obstát – i v takovém životě, kde schůzka střídá schůzku a povinnost se řítí za povinností. Odpočinek je zde pro to, abychom to zvládli. Abychom život prožili, a nejen přežili. Abychom za vysoké tempo neplatili zdravím a ztrátou vztahů. Myslím, že to všechno jsou dobré argumenty pro to, proč ano.
Nestyď se odpočívat
V e-mailové poradně toto klientům radíme opravdu často. V životě jsou i takové situace, které prostě nemají řešení. Anebo mají, ale ta řešení jsou velmi zdlouhavá, náročná. Sebepéče a psychohygiena jsou však aktivity, které můžeme mít po ruce tak nějak vždycky. Někdy totiž stačí třeba i jen chvilku dýchat do břicha, dát si kafe nebo pár minut pozorovat, jak mraky plují po obloze. Nejsou to činnosti, které změní náš život od základů. Pořád je to ale něco, po čem můžeme sáhnout, a co je účinné a funkční. Když už nic jiného, pomáhá nám to doplnit síly a podpořit naši duševní rovnováhu. A to přece není vůbec málo.
Zdroje
Zdroj je v podstatě cokoliv, k čemu se lze obrazně řečeno „připojit“ a dobít se. Je to taková naše zásuvka, pravidelná dávka péče, která umožní našemu systému dobře šlapat. Zdroj může být činnost, osoba, zvíře, ale i věc nebo něco duchovního. Někteří lidé se ocitnou, třeba i přechodně, v situaci, kdy žádný hmatatelný zdroj po ruce nemají. Přesto je člověk schopný díky imaginaci tento zdroj nalézt i v sobě, ve svém vědomí, podvědomí, v duši, chcete-li. Takový zdroj může mít třeba náboženský charakter, může to být ale i jakákoliv jiná víra ve vyšší moc, anebo i jen pouhá představa místa, kde je nám dobře. Věřte nevěřte, ale i pouhá myšlenka na příjemné věci pozitivně dopadá na náš nervový systém. A to je fajn, ne? Připojit se můžete kdykoliv, kdy má vaše hlava zrovna volno. Třeba při jízdě autobusem, při chůzi, v čekárně u lékaře, ve frontě v obchodě. Buďte sami na sebe hodní. Dobíjejte se. Zasloužíte si to. Hledáte inspiraci? Poptejte se známých a kamarádů, co dělá dobře jim. Anebo, když už budete na internetu, koukněte třeba na stránky Opatruj se. Čas pro sebe si nikdy nevyčítejte. Je to jeden z příjemných způsobů, jak vnést do svého života plnost, radost a energii. Je to dokonce možná nezbytnost. A teprve ten, kdo je sám dobře opečovaný, může dobře pečovat i o druhé. Vzhůru ke zdrojům!
